V Česku se můžeme setkat s jediným jedovatým hadem, a to zmijí obecnou. Její kousnutí ovšem může pro psa představovat značné riziko.
Zmije s oblibou žije na kamenitých pasekách a stráních. Lidské pozornosti většinou uniká, zvědavý čumák čtyřnohého průzkumníka je ale v podstatně větším nebezpečí. Zmije umí rychle zmizet. Když to ale nestihne, zaútočí ještě rychleji.
Jak rozpoznat uštknutí
Stopou po zmijím uštknutí je jeden nebo dva vpichy po jedových zubech; záleží na tom, jak se hadu útok vydaří. Někdy si kousnutí nevšimneme a zaznamenáme až následující bouřlivou reakci: výrazný otok, podlitinu, bolestivost, v horším případě rychle odumírající kůži a svalovinu.
Příznaky vážného stavu jsou nevolnost, třes, zvracení a průjem, v nejvážnějších případech selhání oběhového systému, otok dýchacích cest či šok. To všechno vede k ohrožení života. K vážným symptomům dochází častěji u starších psů a malých plemen na jaře, kdy hadi mají největší zásoby jedu.
Co dělat při uštknutí
Osud uštknutého závisí na toxicitě a množství jedu, místě uštknutí, velikosti psa a stavu jeho imunitního systému.
Prvním opatřením je omezit aktivitu psa. Když pes nebude běhat, zpomalí se rozptylování jedu v jeho organismu. Dalším krokem budiž přiložení chladivého obkladu a okamžitá cesta k veterinárnímu lékaři.
Lékařské ošetření
Veterinární ošetření spočívá ve stabilizaci stavu a monitorování životních funkcí po dobu 12–24 hodin. V případě vážného průběhu může být nutná i delší hospitalizace.
Navzdory očekávání, protijed se v naprosté většině případů neaplikuje. Riziko alergické reakce na něj je srovnatelné s důsledky samotného kousnutí. Spoléháme na to, že si organismus pejska se zmijím jedem poradí.
